čtvrtek 27. září 2018

Patologie, patofyziologie a klinická propedeutika

Aneb trojkombinace, která k úspěšnému zakončení poloviny studia na medicíně. Je to tak hrozné, jak se povídá?
Záleží.
Za sebe můžu říct, že prvák mi přišel horší, ale těžko posoudit, jestli už jsme si prostě jen nezvykli, že toho všeho je prostě hrozně moc a musíme se učit. Ale teprve teď ve třeťáku jsem měla pocit, že studuji medicínu a ne podrobnější biologii člověka.

Patologie
Největší strašák, který vás ale konečně vtáhne do medicíny. Předmět má docela velkou časovou dotaci, rozhodně doporučuji chodit na přednášky (ostatně jen pár jedinců nechodilo), zvláště vedené pány profesory, byť mne osobně vyhovovala jen část z nich.
Cvičení začínají vždy seminářem - v podstatě takovou kratší přednáškou pro dvoukruh, ať už na téma z patologie anebo z technik. Do seminárky se nesmí s botami a správně se má chodit v plášti - vemte ho alespoň s sebou.

Po úvodním semináři následují buď mikroskopy nebo pitevna, střídá se to po týdnu a probíhá už jen v v rámci kruhu. Celý rok vás má na starosti kruhový asistent, v podstatě taková milá nostalgická vzpomínka na střední v podobě třídního učitele. Mohou vás čekat i průběžné testy, pak záleží na kruhovém vyučujícím, zda je bude zapisovat do karty ke zkoušce, nebo to je jen zpětná vazba pro vás (alespoň tak nám to bylo řečeno, naše paní doktorka nám dávala doslova brutální testy, ale prý nám nikam nic nenapsala... a ty "na ostro" testy v letním semestru už alespoň nepůsobily tak hrozivě).
Mikroskopy spočívají v procházení jednotlivých sklíček - nelekněte se, je jich mnohem víc, než je pak v seznamu ke zkoušce (zbyde jich kolem 90) a neztrácejte hlavu, že už nepoznáte ani jednotlivé orgány - brzo si to oživíte a u zvlášť špatných preparátů je to opravdu špatně poznat... každopádně zkouškové preparáty jsou mnohem hezčí.

Pitevní cvičení vám dopodrobna vysvětlí vyučující a laboranti, víc bych asi nerozváděla. Je to hodně jiné, než anatomické pitvy. Jen si pořiďte to kruhu balíček rukavic, sice většinu času člověk jen kouká a poslouchá, ale občas je příležitost si i na něco sáhnout.

Z čeho se učit? Už několik let se pracuje na skriptech, nicméně my je ještě nestihli, takže většina skončila na jednom ze studentských materiálů a Povýšilovi. Myslím, že je to celkem jedno, která zvolíte a není od věci si v učebnici přečíst danou problematiku uceleně.
Ideální je vzít si s sebou studentské materiály jak na přednášky, tak cvičení. a jen si do nich dopisovat doplňující informace.

Zkouška se skládá z přezkoušení na pitevně - tzv. praktická část - dostanete dva orgánové systémy, které patologicky popíšete a následně se zkoušející může doptávat (bacha i na teorii!), nicméně jsou fakt zlatí. Praktická část se zkouší při poslední návštěvě pitevny, zbytek až na řádném termínu zkoušky. Tam na vás čekají dva mikroskopické preparáty, které opět musíte popsat + zodpovědět otázky, dále se tahá jedna otázka na techniku, ze které vás zkouší paní laborantky a na závěr si taháte tři otázky z teorie, kterou zkouší jen páni profesoři. Nedávají moc na výběr, kterou otázkou chcete začít, jedou postupně. Určitě je (jako vždy) super na začátku nějak obecně shrnout dané téma a až pak jít k podrobnostem, případně začít odpovídat na dotazy. Za sebe můžu říct, že to byla fakt moc příjemná zkouška, držím moc palce i vám.

Jo a kamkoli vejdete, pořádně zdravte! ;-)
Dobrá motivace je základ ;)


Patofyziologie
V podstatě pokračování, zčásti opakování, fyziologie, jak obsahem, tak formou. Doporučuju si před cvikem přečíst alespoň základy fyziologie pro připomenutí (resp. předávám doporučení od pana profesora, kterého jsme měli celý rok my). Výuka probíhá buď formou diskuze nebo referátů (a následné diskuze), ale nikdo vás k mluvení úplně dusit nebude.

Z čeho se učit? Nečas je docela fajn, ale taky pěkně roztahaný, za sebe jsem občas koukla do atlasu patofyziologie a nakonec se učila hlavně ze studentských materiálů.

Klinická propedeutika
Předmět se skládá ze dvou částí - interní a pediatrické. Až tady mi pořádně došlo, na jaké škole vlastně studuji... Vyučuje se v malých skupinkách (půlkruzích) a záleží, jaký pan doktor/paní doktorka vás dostanou na starost. Interní část vždy začíná půl hodinovým seminářem, na konci se píše malý test, který slouží i jako docházka.

Na učení jsou fajn vypracované otázky a případně nějaká ta učebnice. Zkoušku není úplně radno podcenit, je trochu nevypočitatelná a zkouší vždy internista a pediatr.

Hodně štěstí!

Omlouvám se za velmi stručné zhodnocení, nemám teď moc chuť něco sáhodlouze sepisovat, zvlášť, když jsou zde k tomu povolanější jedinci. Navíc jsem většinu léta lítala na brigádě v nemocnici a v mezidobí jsem chtěla trávit čas jinak, než doma a u počítače. :-) Mějte se fajn! ;-)




Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud nechcete komentovat jako Anonymní uživatel, vyberte v seznamu Komentovat jako... "Název/URL". Pole URL vyplňovat nemusíte, slouží k umístění odkazu. Děkuji. :)